Příznivci Quentina Tarantina mohou na čas ukojit svůj abstinenční syndrom. Pokud ovšem budou vědět, kam se podívat. Autor, jehož příběhy se těm Tarantinovým směle vyrovnají, nevládne plátnům kin či obrazovkám televizorů, ale světu komiksu.
Ir Garth Ennis, narozený roku 1970 v Belfastu, je považován za jednoho ze čtyř nejvýznamnějších soudobých anglofonních komiksových scenáristů. S díly Franka Millera (Sin City), Neila Gaimana (Sandman) a Alana Moora (Z pekla) jsme se již mohli potkat. Ennis, když nepočítáme sérii Darkness, se na našich pultech objevuje poprvé.
Nakladatelství BB art spolu s CREW, s. r. o., stejně jako v případě Alana Moora, chystají celou vlnu jeho děl – mafiánský Hitman a "náboženský" Preacher se chystají na srpen a listopad. Jako první představil Ennise nedávno vydaný komiks Punisher.
Garth Ennis se již od svých prvních prací pohybuje v nejtvrdší žánrové oblasti programově zlých hrdinů, s gustem pošlapávaných morálních ikon, okázalého antihumanismu a explicitní brutality. Rukama mu prošlo mnoho komiksových postav tohoto ražení od nelítostného Soudce Dredda po nihilistického Hellblazera.
Punisher do tohoto zástupu zapadá dokonale. Stejně jako Drsného Harryho či Bronsonovo Přání smrti ho zrodila 70. léta. Franku Castlovi mafiáni zabili rodinu a on se stal jejich nelítostným protivníkem (Punisherem), který se brutalitou a definitivností své vendety stal jakýmsi protipólem všech kladných komiksových hrdinů typu Spider-Mana. Garth Ennis byl tudíž tou pravou volbou pro Punisherovo moderní znovuoživení.
Frank Castle se jakožto Punisher vrací do New Yorku a s sebou si bere "jen to podstatný": spoustu automatických zbraní. Ennis je všeobecně fascinován 70. lety a vůbec retro stylem starých dobrých drsných časů, kdy kulka byla tím nejlepším a nejlevnějším řešením jakéhokoliv problému.
Okázale opovrhuje moderními sociálněpsychologickými teoriemi, nezajímá ho, jak moc byli zločinci v dětství deprivováni, dělá si legraci z intelektuálních aktivistů za práva čehokoliv (v příběhu vystupující behaviorální psycholog je vykreslen jako tragicky směšná figurka, která spáchá sebevraždu v polovině knihy).
Na případné výtky vůči své osobě má ale Garth Ennis jasnou odpověď. Jeho příběhy nejsou skutečné a jejich jediným účelem je bavit čtenáře.
Proč je Ennis označován za komiksového Tarantina? Někdy mafii glorifikuje, většinou masakruje, každopádně je mu svět podsvětí blízký. Jeho hrdinové (i padouši) jsou povětšinou originální, životné figury, jsou drsní a zábavní. Jako by autor říkal: Konečně si můžete na chvíli odpočinout od politické korektnosti současného světa.